.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Časopis Harmonie - Únor 2020
Dvořákovo klavírní kvarteto na sebe upozornilo debutovou nahrávkou obou Dvořákových klavírních kvartetů. Na svém zatím posledním koncertě v rámci Břevnovských hudebních setkání 11. února ale soubor potěšil Beethovenem a strhnul Brahmsem.
Beethovenův opus 16 je transkripce kvintetu pro klavír a dechové nástroje a v provedení Dvořákova klavírního kvarteta jako by skladbě zůstala právě zpěvnost a elegance původně dechového obsazení. Zejména druhá věta Beethovenova Klavírního kvartetu Es dur stála na zpěvné klavírní lince, kterou Slávka Vernerová Pěchočová provedla znělým, nosným a průzračným tónem v dlouze klenutých frázích. Zářivý tón v mnohém připomínal klasické nahrávky Jana Panenky. Následná hudební hříčka Ondřeje Kukala, inspirovaná wimbledonským vítězstvím Jana Kodeše, připomněla skladatelovo živelné muzikantství a bezprostřednost. Byl navíc osobně přítomen, což atmosféře jenom přidalo.
Johannes Brahms svěřil obsazení, které jako by bylo přesně na půli cesty mezi klavírním triem a smyčcovým kvartetem, tři velké opusy. Nejslavnější je hned ten první – Klavírní kvartet č. 1 g moll. A právě ten byl v úterý na programu. Čtyřicetiminutová skladba má charakteristickou hutnost, ve smyčcích bohaté předivo hlasů, v klavíru koncertantní prvky – a po třech barvitých větách efektní finále „alla Zingarese“.
Nevím, jestli je to zvláštní nálada tóniny g-moll někde mezi slzami a radostí, co z tohoto kvartetu dělá tak působivé dílo. Ale hlavně se v provedení potkávají všechny tři smyčcové nástroje, které tentokrát dokonale ztělesňovaly ideu ansámblové komorní hry. Houslista Štěpán Pražák, Petr Verner a violoncellista Jan Žďánský hráli po celou dobu precizně a velmi živě, střídavě v dialogu, střídavě ve velmi homogenním zvuku. Nicméně stavbu a tempový řád celé kompozice jako by po celou dobu držel klavír, který někde zdánlivě jen doprovází, na jiných místech vystoupí v širokých a znělých akordech, jinde překvapí krátkým virtuózním sólem – nejvíce ve čtvrté větě. I tam, kde má klavír vévodit ve forte a nade všemi hlasy, zněl Slávce Vernerové Pěchočové krásným plným tónem – aby se vzápětí schoval v tlumeném rejstříku mezi ostatní hlasy. A zahrát společně finálovou větu s předepsaným cikánským temperamentem – i když to je pořád tentýž prokomponovaný Brahms – to se nepovede každému.
Koncert ve vyprodaném Tereziánském sále Břevnovského kláštera neformálně uvedl hlavní pořadatel Ilja Šmíd a bylo znát, že hovoří ke „svému“, opravdu domácímu, většinou dokonce abonentnímu publiku. Praha 6 zdá se nemá problém naplnit sál poučeným a vnímavým publikem. A poměrně mladý soubor směle vykročil k nejvyšším metám svého repertoáru (a to je další, druhý Brahmsův klavírní kvartet, ještě delší a třetí zase mnohem bolestnější). Zaujal sehraností, společným hudebním cítěním, zralým a jasně čitelným interpretačním názorem. Po velkém Brahmsovi, kterého v úplném závěru dovedli vygradovat do strhující koncovky, navíc přidali Humoresku v lehce swingové úpravě Martina Hyblera a poetický pozdrav od Edwarda Elgara.
(…) The Dvorák Piano Quartet, as their namesake implies, is one of the top Czech chamber ensembles at the moment. They blend together as if they had grown up together, and perform the music of Antonín Dvorák as if it was in their DNA. As a group, their expressive range is formidable and their individual techniques are quite impressive. Evidence of this is quite apparent in the way they play those shimmering - what I believe are called 'sautilles' - at the end of the first movement of the second quartet. Slávka Vernerová-Pechocová (piano), Štepán Pražák (violin), Petr Verner (viola) and Jan Ždánský (cello). I've always noticed that whenever the music of Czech composers is involved, important end of year awards, like 'Gramophone' awards for example, always go to Czech musicians and/or associated labels like Supraphon.
Jean-Yves Duperron - November 2018
(…) The Dvorák Piano Quartet, as their namesake implies, is one of the top Czech chamber ensembles at the moment. They blend together as if they had grown up together, and perform the music of Antonín Dvorák as if it was in their DNA. As a group, their expressive range is formidable and their individual techniques are quite impressive. Evidence of this is quite apparent in the way they play those shimmering - what I believe are called 'sautilles' - at the end of the first movement of the second quartet. Slávka Vernerová-Pechocová (piano), Štepán Pražák (violin), Petr Verner (viola) and Jan Ždánský (cello). I've always noticed that whenever the music of Czech composers is involved, important end of year awards, like 'Gramophone' awards for example, always go to Czech musicians and/or associated labels like Supraphon.
Jean-Yves Duperron - November 2018
(…) The Dvorák Piano Quartet, as their namesake implies, is one of the top Czech chamber ensembles at the moment. They blend together as if they had grown up together, and perform the music of Antonín Dvorák as if it was in their DNA. As a group, their expressive range is formidable and their individual techniques are quite impressive. Evidence of this is quite apparent in the way they play those shimmering - what I believe are called 'sautilles' - at the end of the first movement of the second quartet. Slávka Vernerová-Pechocová (piano), Štepán Pražák (violin), Petr Verner (viola) and Jan Ždánský (cello). I've always noticed that whenever the music of Czech composers is involved, important end of year awards, like 'Gramophone' awards for example, always go to Czech musicians and/or associated labels like Supraphon.
Jean-Yves Duperron - November 2018
(…) The Dvorák Piano Quartet, as their namesake implies, is one of the top Czech chamber ensembles at the moment. They blend together as if they had grown up together, and perform the music of Antonín Dvorák as if it was in their DNA. As a group, their expressive range is formidable and their individual techniques are quite impressive. Evidence of this is quite apparent in the way they play those shimmering - what I believe are called 'sautilles' - at the end of the first movement of the second quartet. Slávka Vernerová-Pechocová (piano), Štepán Pražák (violin), Petr Verner (viola) and Jan Ždánský (cello). I've always noticed that whenever the music of Czech composers is involved, important end of year awards, like 'Gramophone' awards for example, always go to Czech musicians and/or associated labels like Supraphon.
Jean-Yves Duperron - November 2018
CHOC DE CLASSICA FOR DVOŘÁK PIANO QUARTET
.jpg)
The composer Martin Hybler gave us a new piece for piano quartet and orchestra.
The world premiere is already in October 2019 in Toronto as part of our Canadian tour.
Concertant piece for piano quartet and symphony orchestra “For Democracy”, op. 44,was composed specially in occasion of 30th anniversary of the Velvet Revolution in Czechia.
This composition is written in form of a concerto grosso in which group of soloists “struggle” with a crowd – orchestra and remember us that freedom is not just a moment in the history but rather continuous process of hard common work which does not appear without obstacles.
Four soloist in quartet represent democratic ideals, who have to fight their free attitude over and over again within major society (represented by orchestra) which has already reached material benefits of democratic state but mentally still posseses totalitarian framework in thinking In this composition I tried to catch this ongoing struggle of true ideals against lies, manipulation, populism…
Premiere 27. 10. 2019, Dvořák Piano Quartet, orchestr Toronto Sinfonietta, Freedom Reborn – Gala Concert in occasion of 30th Anniversary of The Velvet Revolution, Toronto, Canada.
https://nowtoronto.com/events/dvorak-piano-quartet/
https://www.k-wcms.com/KWCMS/Concerts/Entries/2019/10/23_Entry_1.html
We are looking forward to concerts in France in September and October.
New cartoon of Dvorak's Piano Quartet by a painter from Canada :)
Dvořák Piano Quartet have received a fantastic review in Classica magazine together with the highest evaluation Choc de Classica (May issue) for their album of Dvořák's Piano Quartets No. 1 and 2.
„Nos musiciens l’attaquent avec une belle impulsion et savent trouver une tendresse chaleureuse pour le deuxième thème. L’émouvante cantilène du violoncelle dans le mouvement lent rencontre un piano cristallin et des cordes en satin; c’est à la fois un rêve d’amour et une prière.“
An lively , colorful and enriched with folk music interpretation.
We all know the seriousness and the enthusiasm of the Czech musicians as well as their particular fiery temperament they can use of when it comes to defend their own national repertoire. This ensemble, named after Antonín DVOŘÁK with the composer's family 's consent, are most endearing in their concern to be faithful to the composer.
Quartet Nr. 1, although relatively youthful and charming, is quite an accomplished piece /work and that' s exactly what the musicians had in mind.
The delicate and melodious style of the 3rd /last movement evokes that of Schubert in his happiest days. The second movement is played with as much feeling as sensitivity.
Quartet Nr. 2 written 14 years later has a firmer nature. Our musicians strike it up with a beautiful impetus and have found the right warm tenderness for the second theme.
The moving cantilena of the cello in the slow movement meets with a crystal - clear piano and satin strings. It's both a love dream and a prayer.
In the scherzo, moderate and atypical in its extreme parts, vigorous and electric in its trio, it sounds like a "sousedka", a sort of Czech Landler, alternating with a jumping " skočná", the musicians probably being familiar with their nation folklore.
The vitality of the final movement that also seems to be a summary of the Slavic dances overflows with an energetic and communicative nature.
The tones of this Ensemble, transparent in its intimate effects, naive in its rural character, sound like and orchestra in its dramatic moments that remind us of /evoke the 7th symphony. Isabelle Werck CLASSICA / Mai 2019
ŽIVÁ A BARVITÁ INTERPRETACE VYVĚRAJÍCÍ Z LIDOVÉ TRADICE
Nadšení a zodpovědnost českých hudebníků jsou všeobecně známy. Ačkoli zápal pro věc, obzvláště co se rozšiřování povědomí o bohatosti národního repertoáru týče, není vlastní toliko jim. Dvořákovo klavírní kvarteto okouzluje ve snaze o co nejpečlivější vyjádření skladatelova ducha.
1. kvartet - již bravurně vystavěné dílo, bylo hudebníky dobře pochopeno ve svých nuancích plných mladistvého půvabu. Delikátnost a melodičnost valčíku 3. věté skladby s valčíkem zároveň v roli scherza a finále, připomíná F. Schuberta v jeho nejšťastnějších dnech. Variace ve volné větě jsou předkládány s velkým citem a jemností.
2. kvartet s poněkud výraznějším rukopisem mistra naši hudebníci hrají s hezkým nasazením, zároveň ale dobře vystihují vřelou něžnost zpěvných témat. Dojemná kantiléna violoncella v pomalé větě se snoubí s krystalicky čistým klavírním partem a hedvábnými souzvuky smyčců - jakoby se tu jednalo o vyznání lásky a modlitbu zároveň. V atypickém scherzu, s kontrastujícími mírnějšími plochami a až nervně elektrizujícím triem s prolínajícími se náznaky sousedské a skočné, jsou si interpreti bezpochyby dobře vědomi svých národních tradic. Finale, též prolnuté slovanskými tanečními popěvky, překypuje přirozenou energičností a sdělností. Zvuk ansámblu, jeho průzračnost v intimnějších pasážích na jedné straně a až venkovská upřímnost na straně druhé, se stává téměř symfonickým v dramatických okamžicích díla, které dávají neklamně tušit spřízněnost s autorovou 7. symfonií.
Jediná výhrada tudíž není hudebního druhu: Dvořákovo klavírní kvarteto jistě ví, že uváděná díla za svá opusová čísla vděčí obchodní fantazii nakladatele Simrocka, což Dvořáka dohánělo k zuřivosti. Burghauserův katalog je v tomto směru spolehlivější: to znamená, že díla uvedená na přebalu jako op. 23 a 87 zároveň označujeme jako B.53 a B.162.
Isabelle Werck CLASSICA / Mai 2019
(...) The Dvorák Piano Quartet, as their namesake implies, is one of the top Czech chamber ensembles at the moment. They blend together as if they had grown up together, and perform the music of Antonín Dvorák as if it was in their DNA. As a group, their expressive range is formidable and their individual techniques are quite impressive. Evidence of this is quite apparent in the way they play those shimmering - what I believe are called 'sautilles' - at the end of the first movement of the second quartet. Slávka Vernerová-Pechocová (piano), Štepán Pražák (violin), Petr Verner (viola) and Jan Ždánský (cello). I've always noticed that whenever the music of Czech composers is involved, important end of year awards, like 'Gramophone' awards for example, always go to Czech musicians and/or associated labels like Supraphon.
Jean-Yves Duperron - November 2018
Discophilia - Artalinna.com
On n’y prend pas garde, mais avec son Premier Quatuor pour piano et cordes, Antonin Dvorak affirmait une musique de chambre résolument ancrée dans l’identité musicale tchèque. Le ton de rêverie bucolique – avec quelques nuages - qui ouvre cet opus serein dont l’Andantino a tout de même encore une pointe de Schubert dans sa mélodie et sa scansion, donne le ton d’une partition où la lyrique slave s’infuse à mesure : elle débordera dans un finale qui est une vraie danse scherzando. Quatorze années plus tard, le Quatuor en mi bémol majeur qui ajoute un scherzo plein de charmes, ébroue ses harmonies colorées dans une langue totalement formée sur les idiomes de la musique populaire mais que Dvorak raffine à l’extrême, cachant l’art par l’art. On le fait souvent brillant ce qui en minimise la portée poétique. Les amis du Dvorak Piano Quartet s’en gardent bien, le jouant très lyrique, détaillant ses beautés, le piano chantant et pourtant très composé de Slavka Vernerova-Pechocova donnant le ton d’un raffinement extrême qui déjà magnifiait l’opus 23, si bien qu’on tient là un regard absolument neuf sur deux partitions assez illustrées au disque, et de belle manière. Laissez-vous tenter.
Jean-Charles Hoffelé
BBC Music Magazine
“The softer string playing has a velvety gorgeousness which is balanced by some truly delightful, sparkling piano playing”
“The Lento of Quartet No. 2 is unforgettably, luxuriously expansive and dreamy, with superb blending of instruments”
Dvořákovo klavírní kvarteto, ač vzniklo teprve před několika lety, se velmi rychle zařadilo mezi přední české komorní soubory. Klavíristka Slávka Vernerová Pěchočová, houslista Štěpán Pražák, violista Petr Verner a violoncellista Jan Žďánský se úspěšně věnují komorní hudbě už řadu let, jednotlivě i společně. Jako Dvořákovo klavírní kvarteto začali vystupovat poté, co k užívání jména slavného skladatele dostali svolení od jeho přímého potomka, pana Antonína Dvořáka III. Soubor navazuje na silnou tradici svých velkých učitelů – Ivana Moravce, Josefa Vlacha či Milana Škampy. Pro svůj debut na CD zvolili skladby svého erbovního Antonína Dvořáka. Ve svých nových nahrávkách klavírních kvartetů představují Dvořáka v nejlepším smyslu slova tradičního a promyšleného.
Pane, Vernere, můžete prozradit, zda bylo už od začátku jasné, že pro supraphonský debut vyberete právě dvořákovský komplet pro klavírní kvarteto?
My jsme s nahráváním rozhodně nechtěli pospíchat. Když jsme vůbec začali uvažovat o nahrání našeho prvního CD, byli jsme si pouze jisti, že na něm bude druhý z Dvořákových kvartetů, op. 87, který jsme zpočátku spíše zamýšleli doplnit slavným kvartetem op. 25 Johanessa Brahmse. Nicméně tato volba došla změny společně s naším studiem a stále intenzivnějším vhledem do prvního Dvořákova kvartetu op. 23. Postupně jsme si ho nesmírně oblíbili a zamilovali. Proto nakonec zvítězila tato „čistá“ dramaturgie. Nicméně v době tohoto rozhodování jsme ještě samozřejmě vůbec netušili, že CD nakonec vyjde u Supraphonu. To je skutečnost, ze které máme opravdu velikou radost.
Jak psal Antonín Dvořák právě pro toto nástrojové obsazení?
Antonín Dvořák zrál celý svůj umělecký život. Neustále přicházel s úžasnějšími a geniálnějšími kompozicemi. Nicméně od jeho opusu 9 už u něj slabší skladbu nenajdeme. Rannější díla jsou mnohdy ke škodě méně uváděny prostě proto, že napsal té nádherné komorní hudby tak velké množství. Klavírní kvartet op. 23 už nese veškeré znaky jeho mistroství. Však ho komponoval vzápětí po své půvabné smyčcové serenádě. V té době již Dvořák konečně pocítil chuť úspěchu. Kvartet je plný vznětů a mladické odvahy a síly. Stylově je to ovšem v náladě i formě zcela jiný Dvořák, nežli jeho daleko častěji uváděný op. 87, komponovaný společně s osmou symfonií, tedy na dohled pomyslného vrcholu celého díla. Oba kvartety jsou tedy zcela jasně a rozpoznatelně ve dvořákovském hávu a přesto jsou kouzelně kontrastní.
Je možné označit některého ze členů tělesa jako „šéfa souboru“?
Osobně si myslím, že by vedení klavírního kvarteta vždy mělo vycházet z osobnosti klavíristy, který by měl být jako přes „bluetooth“ napojený na primária. Ten musí tu a tam převzít pomyslné žezlo a být zcela rovnocenně výrazný. V našem pojetí má skutečně přirozeně dominantní úlohu klavír. Je to umožněno osobností Slávky Vernerové – Pěchočové, která má kromě perfektního ovládání svého nástroje také schopnosti přemýšlivého analytického hudebníka s vytříbeným vkusem. To ale neznamená, že bychom my ostatní neměli prostor pro své podněty a inspirace. Kvarteto tvoří čtyři silné a zkušené osobnosti.
Zní Dvořákovy kvartety pravidelně na vašich koncertech?
Ano, hrajeme je velmi často. A myslím si, že oba kvartety mohou znít na koncertě vedle sebe. Už jsme to tak párkrát udělali a já bych si přál, aby se toto provádění obou kvartetů stalo častějším. Vzhledem k tomu, že obě díla dělí rozestup mnoha let, tak jsou to, jak už jsem řekl, pro publikum dvě osvěžujícím způsobem kontrastní dvořákovská díla.
Jaký Váš kmenový repertoár? Jaké díla hrajete nejčastěji?
Program obvykle stavíme řekněme „klasicky“. V úvodu koncertu nejčastěji hrajeme hudbu klasicismu (Mozart, Beethoven) a poté se snažíme posluchačům představovat nové skladby. Je jich už asi šest, které soudobí čeští skladatelé napsali dokonce přímo pro nás. A pak rádi hrajeme velká romantická díla, ať už je to třeba Schumann, Brahms nebo právě Dvořák. Máme rádi i neotřelé dramaturgické počiny. Například na Pražském jaru jsme uvedli neznámý, ale nádherný impresionistický kvartet francouzské skladatelky Mel Bonis.
Můžete představit své hudební kolegy?
Ano, velmi rád. Začnu pochopitelně u dámy, kterou již jsem zmínil – klavíristka Slávka Vernerová – Pěchočová je především špičková sólistka a komorní hráčka, která je často zvána ke spolupráci s předními orchestry i komorními soubory. Její hra v sobě nese cenný vklad mnohaletého školení legendárního profesora Ivana Moravce. On si jí skutečně velice vážil a hovořil o ní s tak mimořádným uznáním, že to zde vlastně ani nesmím konkrétně sdělit, ačkoliv jsem od něj ta upřímná slova mnohokrát osobně slyšel. Slávka je velice skromná a nikdy a nikde by takovou chválu o sobě nevyřkla ani neschválila.
Na violoncello hraje Jan Ždánský, který působí jak u nás, tak v Rakousku – muž mnoha talentů a pronikavého intelektu. Je nejen výborným hráčem, ale i organizátorem a sběratelem. V našem kvartetu je i jakýmsi „kontrolorem“ hudebního pořádku, což je moc důležité a potřebné.
Na pozici primária působí houslista Štěpán Pražák. Poznal jsem ho již před mnoha lety jako pozoruhodného, emocionálně bohatého primária smyčcového kvarteta. Velice si s ním umělecky rozumím a jsem šťastný, že spolu nyní hrajeme ve Dvořákově klavírním kvartetu. V souboru, který jsem si před lety vysnil a který považuji za své „milované dítě“.
Jaké koncerty Vás v nejbližší době čekají, a na které se nejvíce těšíte?
Čekají nás koncerty v Čechách, Německu a Rakousku. Velice se těšíme zejména na koncert, který zahrajeme na jaře v rámci Českého spolku pro komorní hudbu. Na příští sezónu jsou pak v jednání koncerty v Kanadě, Francii a opět v Británii. Chci ale říci, že každý koncert je pro nás velkou radostí a nepřemýšlíme nad tím, jak prestižní pódium to je.
Dvořákovo kvarteto dělá čest svému názvu
Napsal(a) Věroslav Němec
Webové stránky hudebního festivalu Novofest, který probíhá ve Velkém sále pražské Novoměstské radnice od 28. srpna do 4. prosince 2018, avizovaly na čtvrtek 8. listopadu mimořádný koncert, na němž mělo Dvořákovo kvarteto pokřtít své dvořákovské CD, které v těchto dnech vydává Supraphon, a poté zahrát dva stěžejní české klavírní kvartety: a moll op. 1 Josefa Suka a D dur op. 23 Antonína Dvořáka. O koncert byl zjevně mezi posluchači velký zájem: radniční sál byl zaplněný do posledního místa, ba dokonce bylo potřeba přistavovat židle.
Křest nového cédéčka – jsou na něm natočené Dvořákovy Klavírní kvartety op. 23 a op. 87 – byl důstojný a odpovídal významu projektu: za Supraphon promluvila Daniela Bálková, kmotrem nahrávky se stal známý psychiatr Cyril Höschl. Program následujícího koncertu byl ovšem pro posluchače velkým překvapením, neboť Dvořákovo kvarteto hrálo dvě zcela jiná díla, než jaká byla uvedená na webových stránkách festivalu.
Svůj koncert zahájil soubor Beethovenovým Klavírním kvartetem Es dur, op. 16, který je autorským přepisem skladatelova Kvintetu pro klavír, hoboj, klarinet, fagot a lesní roh. Přestože kvartetní verze nezapře, že skladba byla původně určená dechovým nástrojům (začátek první a třetí věty), má rozhodně svůj půvab. Dvořákovo kvarteto hrálo Beethovenova s mozartovskou jiskrou a lehkostí, což tomuto ranému skladatelovu dílu velmi slušelo. Souhra všech čtyř interpretů byla hodná obdivu, klavír Slávky Vernerové-Pěchočové brilantně perlil a smyčce – houslista Štěpán Pražák, violista Petr Verner a violoncellista Jan Žďánský – spolu souzněly tak dokonale, jako by všechny tři nástroje ovládal jediný hráč. Velice působivé byly také zajímavé romantizující partie ve volné větě. Ve finální větě, podané interprety se zjevným gustem a v hraničním tempu, jsem obdivoval pianistickou suverenitu Slávky Vernerové-Pěchočové, neboť její part tu svou náročností v mnoha místech připomínal klavírní koncert.
Jako druhé číslo večera zaznělo jedno z vrcholných komorních děl Antonína Dvořáka, Klavírní kvartet Es dur, op. 87. Jeho krajní věty byly doslova nabité emocemi a měly orchestrální vzlet i barvitost. Kouzelná volná věta s několika dramatickými epizodami vyzněla téměř jako pohádkový příběh a o taneční třetí větě se stěží dá napsat něco jiného, než že byla rozkošná. Hráči Dvořákova kvarteta si „svého Dvořáka“ zjevně vychutnali do posledního tónu a obecenstvo po právu ocenilo jejich jedinečný a strhující výkon standing ovation. Soubor poděkoval za projevené uznání dvěma přídavky: nejprve částí z II. věty Sukova Klavírního kvartetu op. 1 a poté kvartetní verzí populárního Salut dʼamour Edwarda Elgara.
21.1.2018 London - CONWAY HALL
7. 12. 2017 Praha St. Lawrence Church / Kostel u sv. Vavřince - Komorní řada festivalu Pražské Jaro
Přednáška o Gustavu Mahlerovi a následný koncert Dvořákova klavírního kvarteta
TERRA MUSICA - Medailon Dvořákova klavírního kvarteta na ČT art
Composer Bohuslav Lédl dedicated to us a new piece / Skladatel Bohuslav Lédl nám věnoval novou skladbu
Recenze na koncert Pražského jara: - LIDOVÉ NOVINY
Lidove noviny 29 May 2017 JINDŘICH BÁLEK
........ Neposedné publikum
Naopak na pátečním zahajovacím koncertu Víkendu komorní hudby část publika tvrdošíjně tleskala po každé větě Brahmsova i Dvořákova klavírního tria. A všichni tři vynikající interpreti byli až překvapeni – klavírista Alexander Lonquich, houslistka Wilde Frang a violoncellista Nicolas Altstaedt. Pianista Lonquich má skvělou techniku a mimořádně inteligentní způsob hraní, cellista měl krásný sytý tón a houslistka tón menší a jemnější. Slyšeli jsme tedy spíše tři skvělé hráče než klavírní trio jako soubor. Hráli dvě mistrovská díla, která podobný přístup lehce unesou. Komorní hudba ovšem může být ještě o něčem jiném. Sílu sehraného ansámblu pak během víkendu ukázaly spíše jiné soubory. Sehraný a bohatě nuancovaný společný zvuk, ve kterém je klavír chvíli ozdobou a za chvíli nenápadným doprovodem, ukázalo Dvořákovo klavírní kvarteto se Slávkou Vernerovou u klavíru. Program byl dvořákovský jen z poloviny a zazněla i pozoruhodná světová premiéra kvartetu Karla Janovického. I když pro toto obsazení neexistuje tak velký repertoár, byla znát velká péče o každý zvukový detail vzájemné souhry a vypěstované společné cítění. Jen tak působí komorní hudba opravdu bohatě a mnohotvárně – jako promyšlený živý dialog různých hlasů.
Autor je redaktor ČRo
https://www.pressreader.com/czech-republic/lidove-noviny/20170529/281702614666591
Recenze na koncert Pražského jara: - OPERA + 
.....Více originality pak často nacházíme v koncertech českých umělců, pro které je Pražské jaro pořád prestižní příležitostí. A třeba nenápadný odpolední koncert Dvořákova klavírního kvarteta je nakonec tím, co zanechá v paměti trvalejší stopu. Bylo prostě od prvních taktů poznat, že soubor neponechal nic náhodě, a krásný tón klavíristky Slávky Vernerové Pěchočové nadále zraje.
Na toto Pražské jaro se jen tak nezapomene
6. června 2017 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura .....koncert Dvořákova klavírního kvarteta je nakonec tím, co zanechá v paměti trvalejší stopu. Bylo prostě od prvních taktů poznat, že soubor neponechal nic náhodě, a krásný tón klavíristky Slávky Vernerové Pěchočové nadále zraje.
Rozhovor Anny Šerých se členy Dvořákova klavírního kvarteta OPUS MUSICUM květen 2017
"Mluvit o hudbě je stejný nesmysl jako tančit o architektuře."
Mezinárodní hudební festival Dvořákova Olomouc
www.youtube.com/watch?v=GibfMFxiI5I&feature=youtu.be
Composer Martin Hybler dedicated to us a new quartet / Skladatel Martin Hybler nám věnoval nový kvartet
World premiere / Světová premiéra: 14. 2. 2017 - Umělecká beseda Praha
Composer Ondřej Kukal dedicated to us a new quartet / Skladatel Ondřej Kukal nám věnoval nový kvartet
World premiere / Světová premiéra: 14. 2. 2017 - Umělecká beseda Praha
Composer Karel Janovický dedicated to us a new quartet / Skladatel Karel Janovický nám věnoval nový kvartet
World premiere / Světová premiéra: 28. 5. 2017 - Prague Spring / Pražské jaro
